Proč vystavujeme svítilny do koupelny „mučení vlhkým teplem“
Buďme upřímní: koupelny jsou pro elektroniku noční můrou. Všude je pára, neustálé změny teploty a občas kapka vody dopadne přesně tam, kam nemá. Pokud není ohřívací svítilna navržena pro tento chaos, je končena. Těsnění praskne, vlákno se poškodí a celá svítilna za pár týdnů přestane fungovat. Nikdo nechce s tím mávat rukama.
Jak se snažíme je zkazit
Tyto svítilny prostě „netestujeme“. V podstatě je vystavujeme zrychlenému stárnutí. Vkládáme naše infračervené svítilny do komor s vysokou vlhkostí, zvyšujeme teplotu a necháváme je tam stovky hodin. Je to zkratka k simulaci několika let skutečného používání v koupelně. Hledáme ten malý problém – mikroskopický únik v křemenu nebo slabé místo v konektorech – kam se může dostat vlhkost. Voda je totiž přirozeným nepřítelem halogenového cyklu. Pokud dokonce jen trocha vlhkosti pronikne do konektoru, tlak uvnitř se změní a vlákno praskne. Jednoduché, že?
Co vlastně hledáme
Při těchto testech se soustředíme na tři věci: Za prvé, na těsnění. Potřebujeme vědět, že spojení mezi sklem a kovem zůstává pevné i tehdy, když se svítilna opakovaně zahřívá a chladí. Dále je tu potah. Není nic horšího než ochranná vrstva, která začíná loupat nebo opadávat jen proto, že ji zasáhla trocha páry. A nakonec konektory. Ujišťujeme se, že neoxidují. Pokud rezaví nebo korodují, dochází ke poklesu napětí a kontaktní body se přehřívají. To rozhodně nevypadá dobře.
Rozvnováha
Zní to jednoduše – stačí to těsněji uzavřít, že? No, tak úplně ne. Pokud uděláme těsnění příliš pevnými, můžeme uvnitř uvěznit plyny, což naruší rozptyl tepla. Je to taková hra na přetahování mezi tím, abychom dosáhli naprosté vodotěsnosti, a zároveň zajistili co nejlepší vyzařování infračerveného tepla. Obvykle to řešíme úpravou tloušťky stěn z křemene. Na konci dne může svítilna vypadat perfektně na výrobním stole, ale stejně selhat, jakmile někdo zapne horkou sprchu. Vystavujeme je tedy těmto testům, abyste později nemuseli řešit rozbitou svítilnu.